Historie plemene a standard

Standard:

 

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE 

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

   

F.C.I.-Standard č. 250 / 12. 1. 2009 / GB

           

HAVANSKÝ PSÍK

 

( Bichon havanais)

 

PŘEKLAD: paní Peggy Davis, revidováno R. Triquetem

 

PŮVOD: Západní středomořská pánev, vývoj: Kuba

 

PATRONACE: F.C.I.

 

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 4. 11. 2008

 

POUŽITÍ: společenský pes

 

ZAŘAZENÍ F.C.I.:   

Skupina 9    společenská plemena

Sekce 1       bišonci a příbuzná plemena

Bez pracovních zkoušek.

 

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ:

Plemeno pochází z oblasti západního Středomoří a vyvinulo se ve španělských a italských přímořských oblastech. Zdá se, že tito psi byli dovezeni na Kubu italskými námořníky. Nesprávně dala nejčastěji se vyskytující hnědá barva těchto psů (tabáková) podklad legendě o tom, že plemeno pochází z Havany, hlavního města Kuby. Politické události bohužel vedly k úplnému vymizení starých krevních linií havanských psíků na Kubě. Několik psů bylo naštěstí úspěšně propašováno z Kuby – jejich potomci přežili v USA.

Původ havanského psíka podle Zoily P. Guerrové, předsedkyně Kubánského klubu havanských bišonků (autorky knihy Havanský bišonek, která vyšla v nakladatelství Fortuna Print):

V 17. století se dostávali na Kubu  pravděpodobně díky španělským kolonizátorům a anglickým, holandským a francouzským pirátům společenští psi typu bišonka a španělští vodní psi. Tato plemena stála pravděpodobně u zrodu kubánského plemene, které se vyvinulo pod vlivem podnebí,  místních podmínek a vkusu bohatých osadníků. Tento psík byl čistě bílý s hedvábně jemnou srstí. Historie o něm hovoří jako o „blanquito de la Habana“.Do konce 18. století se tento psík rozšířil do většiny bohatých kubánských domácností.

Když v  19. století skončil španělský monopol na obchod s Kubou, začali se zde usazovat převážně francouzští osadníci, kteří s sebou přinesli nejen své bohatství, kulturu, životní styl ale i své psy. Mezi všemi plemeny vévodili hlavně pudlové – starobylé francouzské plemeno, prošlechtěné již ve středověku. S příjezdem velkého počtu pudlů na Kubu začala přeměna blanquita de la Habana. Kreolští velkostatkáři zaujatí tímto nově příchozím plemenem se vrhli do dobrodružství křížení s původními blanquity ve snaze zvětšit velikost a rozšířit barevnost. Tak se postupně na scéně objevilo nové plemeno – havanský bišonek.

 

 

CELKOVÝ VZHLED: Havanský psík je robustní malý pes, na nízkých nohách, s dlouhou bohatou srstí, jemnou a nejlépe vlnitou. Jeho pohyb je živý a pružný.

 

DŮLEŽITÉ Proporce: Délka tlamy (od špičky nosu ke stopu) je rovna vzdálenosti mezi stopem a týlním hrbolem. Poměr mezi délkou trupu (měřenou od hrbolu ramenní lopatky k hrbolu kosti sedací) a výškou v kohoutku je 4/3.

 

POVAHA / TEMPERAMENT: Výjimečně bystrý, snadno vychovatelný v ostražitého psa. Oddaný, s veselou povahou, je přívětivý, okouzlující, hravý, miluje legraci. Má rád děti a je ochotný si s nimi kdykoliv hrát.

 

HLAVA: Střední délky, poměr mezi délkou hlavy a délkou trupu (měřenou od kohoutku k nasazení ocasu) je 3/7.

 

MOZKOVNA:

Lebka: Plochá až velmi mírně zaoblená, široká; čelo jen málo stoupající. Při pohledu shora je vzadu zaoblená, a na ostatních třech stranách téměř rovná a čtvercová.

Stop: Středně vyznačený.

 

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: Černá nebo hnědá.

Tlama: zužující se pomalu a postupně k nosu, ale nikdy špičatá či kuželovitá.

Pysky: Jemné, suché, dobře přiléhající.

Čelisti/Zuby: Nůžkový skus. Žádoucí je úplný chrup. Tolerována je absence premolárů 1 (PM1) a 3. stoliček (M3).

Líce: Velmi ploché, nevystupující.

Oči: Dosti velké, mandlového tvaru, hnědé barvy, co možná nejtmavší. Milý výraz. Okraje víček musí být tmavě hnědé až černé.

Uši: Nasazeny relativně vysoko; spadají podél lící a vytvářejí nevýrazný záhyb, který je trochu zvedá. Jejich mimořádnost spočívá v mírně zaobleném konci. Jsou pokryty srstí s dlouhými pramínky. Nejsou ani otevřené (odstávající do strany), ani přiléhající k lícím.

 

KRK: Střední délky.

 

TRUP: Délka trupu je o málo větší než výška v kohoutku.

Hřbet: Hřbetní linie rovná, mírně klenutá v bedrech.

Záď: Viditelně skloněná.

Hrudní koš: Dobře klenutý.

Břicho: Dobře vtažené.

 

OCAS: Vysoko nesený, buď ve tvaru spirály, nebo nejlépe stočený nad hřbetem. Je osrstěn dlouhou hedvábnou srstí.

 

KONČETINY:

 

HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny rovné a paralelní, štíhlé, dobrá struktura kostí. Vzdálenost od země k lokti nesmí být větší než vzdálenost mezi loktem a kohoutkem.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY: Dobrá struktura kostí, mírné zaúhlení.

 

TLAPKY: Mírně podlouhlého tvaru, malé, těsně přiléhající prsty.

 

POHYB: V souladu se svou veselou povahou má havanský psík neobyčejně lehký a pružný pohyb; hrudní končetiny se pohybují volně a směřují přímo vpřed, pánevní končetiny dávají pohybu sílu a pohybují se v přímé linii.

 

OSRSTĚNÍ:

 

SRST: Podsada vlnitá a nepříliš vyvinutá, často zcela chybí. Svrchní srst je velmi dlouhá (12 – 18 cm u dospělého psa), měkká, rovná nebo vlnitá a může vytvářet kadeřavé prameny. Úpravy, použití nůžek ke srovnání délky srsti nebo trimování jsou zakázány. Výjimka: úprava srsti na tlapkách je povolena, srst na čele může být mírně zkrácena, takže nezakrývá oči, a také srst na tlamě může být upravena, ale lépe je nechat ji v přirozené délce.

 

BARVA:

Zřídka úplně čistě bílá, béžová v různých odstínech (mírně černý překryv – overaly - se připouští), černá, havana-hnědá, tabáková, červenohnědá. Skvrny ve zmíněných barvách jsou povoleny.

Hnědožluté skvrny jsou povoleny ve všech nuancích.

 

VÝŠKA:

Výška v kohoutku: od 23 do 27 cm. Tolerance: od 21 do 29 cm.

 

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa.

 

ZÁVAŽNÉ VADY:

  • Celkový vzhled neodpovídající typu.
  • Kuželovitá nebo špičatá tlama, délka tlamy odlišná od délky lebky.
  • Dravčí oči; oči příliš hluboko zasazeny nebo vystupující; okraje víček částečně depigmentované.
  • Trup příliš dlouhý nebo příliš krátký.
  • Rovný ocas, nenesený vysoko.
  • Vytočené přední tlapky, nadprstí příliš blízko (tzv.: francouzský postoj).
  • Deformované zadní tlapky.
  • Hrubá srst, ne bohatá; krátká srst, s výjimkou štěňat; nepovoleně upravovaná srst.

 

VYŘAZUJÍCÍ VADY:

  • Agresivita nebo přílišná plachost.
  • Depigmentovaná nosní houba.
  • Podkus nebo předkus.
  • Ektropium, enthropium; okraje očních víček jednoho nebo obou očí depigmentované.
  • Výška pod nebo nad uvedenou standardní výškou.

 

Psi se zřejmými fyzickými nebo povahovými abnormalitami musí být diskvalifikováni.

 

Pozn.: Psi (samci) musím mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku